Železniční doprava

Přípojný vůz RBix 020 687-7 - Bixovna

Barový vůz Bixovna

Čtyřosý přívěsný vůz byl vyroben v roce 1969 a reprezentuje III. výrobní sérii této řady. Již z výroby pro ČSD nesl označení Balm 70 54 28-05 687-7. Později byl u ČD, a.s. přeznačen na Bix 035 a posléze na 020.035-2. V době, kdy pomalu končilo nasazování těchto oblíbených vagónů do pravidelného provozu, působil v depu Děčín a jezdil spolu s motorovými vozy řady 830 zpravidla po trati na Jedlovou. Následně přešel do depa Česká Lípa, odkud byl dál převeden do depa Liberec, konkrétně do PJ Tanvald. Tam už jen čekal na svůj budoucí osud. Byl Českými drahami nabídnut k odprodeji a toho využil jediný vážný zájemce, KŽC Doprava. KŽC posprejovaný a poničený vůz v roce 2010 opravil a zrekonstruoval na barový vůz Bixovna, který se stal od té doby legendou a vzorem pro ostatní provozovatele, kteří Bixovnu tzv. opajcli. Od té doby je přednostně nasazován na výkony vlaků, které vyžadují občerstvení formou teplého a studeného bufetu s nabídkou točeného piva. Bixovna dojezdila pro celkovou zchátralost v roce 2018. Následně ji KŽC poslal na generální opravu do žosky, kterou prodělala v letech 2019-2020, přičemž při této příležitosti byl zcela vyměněn bar a restaurační část vozu byla nově postavena. Své první kilometry po hlavní opravě najíždí zcela nová Bixovna od roku 2020, kdy ji potkala zmíněná generální oprava v rozsahu MVy (tzv. vyvažovačka), v rámci níž dostal vůz i nové podvozky, nová kola, celá skříň byla vyvařena a veškeré interiérové prvky vozu byly omlazeny a opraveny. A tak nám Bixovna omládla!

Popis vozu

Přívěsný vůz označený jako 020.035 je čtyřnápravový, lehké stavby, hmotnosti 23 tun. Je vybaven vlastním zdrojem elektrické energie s možností připojení do veřejné elektrické sítě 230 V. Má i vlastní vodní okruh oddělený od WC. Vytápění je nezávislé, teplovzdušné, prostřednictvím dvou naftových agregátů. Obsaditelnost vozu je 44 míst k sezení, které se ve větší míře nacházejí v obou krajních oddílech. Ve voze se nachází WC s umývadlem.

Restaurační oddíl s barem se nachází ve velkém, středním oddílu, oba krajní oddíly vykazují jen drobné odlišnosti od normálních vozů této řady. Interiér vozu navozuje atmosféru Menzelova filmu Postřižiny z roku 1980 (výjevy z filmu jsou rozmístěny na stěnách). Shodou okolností právě konec 70. let, kdy se film natáčel, patřil do zlaté éry této vozové řady. Zbytek interiéru nese charakteristické atributy Postřižinského piva prostřednictvím nápisů a tapet na stropě. Prostřední oddíl je vybaven barem včetně vybavení pro poskytování gastronomických služeb, dvěma čtyřmístnými sedacími boxy se stolky a meziokenními pulty ve zbytku obvodu skříně vozidla, vždy mezi okny. Okna jsou polospouštěcí a ta, která se nacházejí „za barem“, jsou zaslepena bílým sklem.

Historie vozů řady Bix

Tyto dodnes nadčasově a jakoby vzdušně působící, čtyřnápravové podvozkové vozy lehké stavby byly v počtu celkem 710 kusů postupně dodávány pro ČSD od konce 50. do konce 60. let za účelem řešení neutěšené situace v oblasti přípojných vozů za tehdy stále ještě nové motorové vozy řad M 262.0. K těm sice vzhledově jakoby nepatřily, ale jelikož ke „dvaašedesátkám“ se tvarově odpovídající vozy nikdy nevyrobily, tak za dlouhá léta provozu tato kombinace nakonec zdomácněla. Později se dokonce stala všem dobře známou klasikou československých motorových souprav. To trvalo prakticky po dobu dlouhých 40 let.

Teprve s tříletým časovým odstupem od zahájení výroby přívěsného vozu přišla na svět řada hnacích vozidel M 240.0, která svým designem s vagóny sice přesně ladila, ale těchto motoráčků byl nakonec vyroben výrazně menší počet než vagónů, takže ty bylo časem možné běžně spatřit nejen za motoráky řad 820 a 830/831, ale i za řadami 850, 851, 842 a dalšími, včetně lokomotiv téměř všech možných druhů a trakcí.

Mezi typické vlastností těchto elegantně oblých vagónů patří velmi měkké, dvojité odpružení, skládající se z pryžových desek a vinutých zpruh, kterému napomáhá i celkově nepříliš tuhý hlavní rám. Způsob „vznášení se“ vozu na kolejích je ryze charakteristický a díky němu se „krátké Balmy“, později označované jako „Bixy“ staly oblíbené jak u běžných cestujících, tak především u železničních nadšenců. Rovněž za zdařilou je možné označit karosářskou koncepci čel vozu, která svojí panoramatičností cestujícím umožňují intenzivní prožitky při pozorování ubíhající krajiny a trati. Naopak jejich nevýhodou bylo ne vždy kvalitní řemeslné zpracování jednotlivých dílů a především značná náchylnost skříně i podvozku ke korozi.

Kromě svého poštovního „klonu“ se vůz později dočkal i nepříliš zdařilé rekonstrukce na řadu 021. Hlavní příčinou neoblíbenosti této rekonstrukce byla nemožnost účinného větrání a tvarově, materiálově a hlavně dispozičně špatně navržená sedadla.

Nejen nízká trvanlivost, ale i vysoká letitost je příčinou toho, že do dnešní doby se těchto elegánů našich vedlejších tratí dochoval již jen velmi malý počet. Jedním z nich je i náš vůz inventárně označený jako 020.035 nebo též RBix 035 (původní číslo z výroby bylo Balm 70 54 28-05 687-7).

Partner vozu