Železniční doprava

Ohlédnutí za Dovolenou s motoráčkem 2023

31.8.2023 Čierny Balog

Letošní dovolená prošla poměrně divokým vývojem, o čemž svědčí i finální propozice s číslem 13. Nejdříve to měla být akce s vlastní rychlíkovou soupravou a na programu měly být vlečky jaderných elektráren Jaslovské Bohunice a Mochovce. Nejdříve byly víkendy prohozené, a nakonec bylo rozhodnuto jet veřejnými vlaky a najmout si jen vozidla na vlečky a neveřejné tratě. Navíc těsně před začátkem se v předpovědi počasí objevily vydatnější srážky na první víkend. Bohužel, počasí umí objednávat jen na zahradní železnici Vracov, v KŽC to ještě neumíme :-(

Akce začala v sobotu 5.8. 2023 na hlavním nádraží v Praze v prvním voze rychlíku Vysočina, kde nastoupila většina, ostatní se přidali v Libni a poslední účastník v Kolíně. První zastávka byla v Čáslavi, kde jsme přešli po lávce na místní nádraží a došli na předávkové kolejiště Kosmos a jeli po bývalé trati do Močovic. (Jako zajímavost uveďme, že do Třemošnice byla výluka, a tak jsme byli při vstupu na lávku zastaveni samotným výpravčím s otázkou, zda víme o výluce. Velmi se podivoval nad tím, že nejedeme ve směru Třemošnice, ale Močovice. Na předávkovém kolejišti čekalo prasátko 730.531 s Bixem a formou sunutí jsme dojeli do areálu Kosmos až na konec koleje, kterou pro nás ještě ráno prokopali. Prohlédli jsme si zázemí Čáslavské museální dráhy a nafotili velice zajímavé stroje a při zpáteční cestě byl vlak jakýmsi fotovlakem, kdy většina účastníků šla před vlakem po svých a vlak pomalu popojížděl, aby si každý mohl udělat dostatečný počet fotek a videí. Po návratu do Čáslavi jsme vyčkali dalšího rychlíku Vysočina popojeli do stanice Brno-Královo Pole. Bohužel motorák M262.1002, původní šumperský 831.113, měl skoro čtvrthodinové zpoždění, tak jsme museli projíždění urychlovat. Zajeli jsme ze Židenic na Posvitavské vlečky a projeli severní část až na její konec. Rychlá fotozastávka a zpět. Pokračování bylo přes Brno dolní nádraží a seřaďovací nádraží do Modřic, kde jsme zajeli na vlečku REMET kovošrot. Tato vlečka se má k 31.12.2023 rušit. Rychlá fotoakce a za stálého deště zhruba s 15 minutami zpoždění jsme to doslova valili na hlavní brněnské nádraží na spěšňák 1771. Dokázali jsme ho podržet 15 minut, a dokonce náš motorák přijel na protější kolej stejného nástupiště. Co to ovšem bylo platné, když přípojný vlak do Velké nad Veličkou čeká ve Veselí nad Moravou pouze 10 minut? Takže 2 volné hodiny ve Veselí… Každý je vyplnil po svém a pokračovali jsme v 19 hodin směr Slovensko. Kategorie Turist bydlela ve dvou penzionech ve Staré Turé, skupina LUX jela do Nového Mesta nad Váhom.

V neděli 6.8.2023 za stálého deště skupinka nejvytrvalejších a nejodhodlanějších vydala se plnit základní načrtnutý program a vyrazila na prohlídku Kuželova. Ze Staré Turé jsme dojeli do Vrbovců a šli pěšky po silnici, neboť stezka Marie Kudeříkové lesem byla zablácená a promáčená. Větrný mlýn posloužil nejen jako atrakce hodná pozorování a poučení o mlýnech tzv. holandského typu a mlýnech tzv. sloupového typu, ale především tentokrát posloužil jako kryté a teplé zázemí pro hrstku nejvěrnějších účastníků. Cesta zpět vedla stejně. Všichni promočení, avšak bohatší o exkurzi krásně obnovené technické památky Technického muzea Brna.

V pondělí 7.8. 2023 taktéž za vydatného deště stejná skupinka vytrvalců dojela autobusovou linkou do obce Súš, odkud vystoupala cestou necestou blátem a úvozovými cestami, po nichž se valily hektolitry vody coby počínající potůčky dolů, těsně pod vrchol majestátné Velké Javořiny. Všichni zůstali v Holubyho chatě, kde teple pojedli a popili, a protože jsme opravdu byli mokří skrz na skrz, zavolali jsme si taxíka, který na vrchol pro nás přijel a svezl nás do Staré Turé do hotelu, kde jsme se všichni do následujícího dne sušili. Vrcholu Velké Javořiny jsme nedosáhli. Zůstali jsme těsně pod vrcholem ve zmiňované chatě. Ale stejně rozhledy nebyly žádné. Tak někdy příště.

Úterý 8.8.2023 začalo poměrně zajímavou výlukou v úseku Vaďovce – Čachtice, nicméně NAD je organizována trošku nepochopitelně. Ve stanici Vaďovce stojí 3 vozidla, 1. velký autobus jede „přímo“ do Nového Mesta, ale po hlavní silnici opět přes Starou Turou. 2. v pořadí odjíždí mikrobus, který obslouží zastávky Hrachoviště a Višňová a vrátí se do stanice Vaďovce a tam na něj čeká 3. velký autobus, který obslouží Čachtice. Ovšem přes Starou Turou a Nové Mesto a to ještě na silnici probíhají asi 3 velké uzavírky a doprava je řízena semafory. Tohle všechno udělalo více než půlhodinové zpoždění, které se velmi špatně krátilo. Projeli jsme spojku mimo Nové Mesto a pěknou dobu čekali na spojce na vyjetí na hlavní trať. Trať Leopoldov – Sereď jsme projeli bez zdržení a pokračovali do Bratislavy. Z důvodu výluky jsme projeli část bratislavských spojek, konkrétně Bratislava-Rača – Bratislava-Vajnory. Pokračovali jsme do Devínské Nové Vsi, kde zpoždění opět narostlo z důvodu jednokolejného provozu. Ale zajeli jsme na vlečku VolksWagen, sice pouze před vrata, ale projeli jsme nadjezd na hlavní tratí, ze které se odpojuje trať do Rakouska. Z dvouhodinového pobytu na hlavné bratislavské stanici bylo sotva 50 minut, což nestačí na žádný pořádný oběd. Zachránila to fastfoody v okolí nádraží a odjeli jsme rychlíkem směr Banská Bystrica. Hlídali jsme zpoždění, neboť času na přestup také nebylo mnoho. Vše vyšlo, a tak už jsme se těšili do zvláštního vlaku Čiernohronské železnice. Několik desítek minut před výstupem ve Chvatimechu přišla zpráva, že přes úzkou padl strom a trať je neprůjezdná. Poškozené jsou i koleje, došlo k vyšinutí rozchodu. Co teď? Autobusem z Brezna? Naštěstí posádka motoráku, který pro nás jel, situaci zvládla a jaké bylo překvapení, když k úzkému nástupišti místo drezíny přijel krásný červený úzký motoráček. Cesta trvala celou hodinu, během které se úplně setmělo. Šly tedy udělat v Chvatimechu fotky za krásného večerního sluníčka a v Čierném Balogu prakticky za tmy. Motorák zastavil na zastávce Krám, kde čekalo auto na odvoz skupiny LUX, ostatní došli asi půl kilometru na ubytování ve SKI areálu.

Středa 9.8. 2023 byla ve znamení projíždění a focení v Čierném Balogu a okolí. Díky znovuzprovoznění trati do Dobroče přes fotbalový stadion vzniklo i mnoho krásných fotek z této velmi zajímavé lokality. Dopoledne počasí ještě přálo, ale odpoledne se přihnal opět déšť. Část účastníků se věnovala individuálnímu projíždění, další část lidí, zejména ti s dětmi, dala přednost turistice a prohlídce skanzenu Vydrovo a den se tak nějak přehoupl z aktivních programů do ospalého večera, který kde kdo využil k posezení v příjemných hospůdkách čiernobalocké doliny.

Čtvrtek 10.8. 2023 Podle plánu autobusmo do Brezna a následně 812 na Zbojskou, resp. do Tisovce, to byly ranní cesty všech účastníků z každé oddělené skupiny, které se zase setkaly. Původnímu programu, tj. rozhlednu Zbojskou a stezku Jakuba Surovce, tj. stoupání a lezení údolím potoka Furmance, zůstalo věrné jen ryzí jádro Klubu železničních cestovatelů. Cesta často na hranici bezpečnosti při slézání skal, držení se závěsných řetězů a našlapování na mokré výkovy upevněné do skal, opravdu imponovala jen tvrdému jádru KŽC. Vše jsme zvládli bezpečně, a to především rodiny s dětmi, kterým se cesta líbila. Zbytek dne pak byl už věnován odpočívání na statku Zbojská, kde jsme s KŽC byli přesně před 10 lety v roce 2013. Žinčica, pečené ovčí sýry, beraní guláše, ale i skvělé domácí pečené buchty s různými náplněmi před námi vyráběnými a další specialitky mířily do chřtánů nejednoho z nás. Závěrečným překvapením byla tzv. Zbojská strela – autovláček, který projížděl národním parkem Veporské vrchy po cestách, kam bychom se báli asi každý vjet autem. Tímto poetickým dopravním prostředkem jsme vyjeli na sedlo Chlípavice, kde stojí nádherná dřevěnka, v níž nás čekala večeře. Děti ocenily ochočenou domácí zvěř jako např. husu či kachnu, které se nechaly hladit; koťátka, pejsky a různou tu domácí havěť, která nechybí u žádného záhumenku. Nádherné rozhledy s výhledy nejen na Veporské vrchy, ale i s dohledy na všudypřítomnou Muráňskou planinu a Nízké Tatry umocnily poetický rozměr místa, o němž nikdo neměl tušení, že existuje. Klid a pohoda této samoty se líbily nám, turistům. Avšak dobrá žena, která tam hospodařila, a i žila a provozovala hostinec, jistě vidí tuto atmosféru jinou optikou. Loni prý byla kvůli sněhovým masám odříznuta 1 měsíc od civilizace. Po sjezdu do Dobroče, kdy cestou účastníci zájezdu mapovaly a hledaly v postupně se rozevírajících údolích jednotlivé větve úzkokolejek, které zde vedly, jsme přestoupili znovu na M21.004, kterým jsme se dotáhli přes fotbalové hřiště, na němž byla organizovaná fotozastávka, do Čierného Balogu. Motorák popojel na trať před místní hospodu, kde proběhlo rozloučení ředitele ČHŽ a ředitele KŽC s účastníky akce, a to v hostinci i za účasti všech 5 existujících strojvedoucích, všechno čeští fíři a jeden z nich zaměstnanec KŽC Doprava. Motorák s lidmi čekal asi ½ hodiny, než stisk ruky, prázdný stakan od borovičky a dopitý Urpiner oběma pány řediteli umožní pokračování v jízdě vlaku. Avšak účastníci nebyli marnotratní, neboť právě šel k motoráku pán s krávou na řetězu spásat zeleň na pešeňku a tak fotomotiv pasoucí se krávy u M21.004 ocenili zase ti skalní fotografové.

Pátek 11.8. 2023 Individuální program projížděčský pro většinu zahraničních účastníků, avšak pro skalní jádro den ve znamení zdolání Kraľovy hoľe, 1946 m n.m. Byl to tedy výstup se vším všudy! Pěšky jsme překonali vyšší stoupání, než pěšky na Sněžku a zpět. Cestu nahoru jsme si zkrátili o 100 výškových metrů, a tak jsme vystoupali ze Šumiace nejdříve k chatě Pod Královou holou, kde většina účastníků zkusila vynikající mrkvovou polévku, která byla tak sytá, že vystačila na celý den. Pozoruhodností je, že v této malé chatě zaklíněné v majestátném svahu velkého kopce jsme nalezli nedaleký minipivovar Predná Hora. Vyvrcholili všichni včetně nevidomého účastníka akce, který byl veden. Neuvěřitelné. Ale horší byl sestup do Telgártu, neboť ten byl 1100 výškových metrů a po spádnici dolů úvozem. Netřeba dodávat, že úvoz se stal dočasným korytem rozvodněného potoka po předchozích vytrvalých deštích, takže nejen klouzání, padání a výmoly činily cestu značně obtížnou. Na pohodě nedodávaly ani všudypřítomné tabulky „pozor, žijú tu medvedě….chovajtě sa tišše“. Všichni to však zvládli a do 22:00 se dostali různě zase zpět na svá stanoviště do hotelů.

Sobota 12.8. 2023 Ranní výjezd M21.004, který postupně sbíral účastníky zájezdu po Čiernom Balogu dorazil na přejezd do Krámu, kde všichni nastoupivší čekali na velitele akce Bohouše, který to se svými dvěma dcerami stíhal na poslední chvíli. Ještě že šlo o soukromý vlak, který jel podle jízdního řádu, jak jsme chtěli, a ne o pravidlo, které by bylo ujelo. Motoráček se skupinou výletníků KŽC se drkotavou jízdou vydal znovu do Hronce a Chvatimechu, aby odvezl cestovatele na spěšňák do Banské Bystrice. Ranní idylickou atmosféru ospalého městečka Hronec narušilo jen zastavení motoráčku Bohoušovi na čerstvou kávu, kterou si chtěl ještě dopřát v jedné ze tří místních restaurací, které pilně od raníčka měly již otevřeno, aby místní chlapíci mohli prolévat chřtánem borovičku a tuto zapíjet pivem již od útlých ranních hodin. Narvaný spěšňák do Banské Bystrice jsme přežili, stejně tak rychlík Fatran, který byl ku radosti německých fotičů tažen 754.036, která má stále ještě unifikovaný lak ČSD. Do Trenčína jsme dojeli kvůli přestavbě uzlu Žilina asi s +30 minutami, ale to nevadilo, neboť na další vlak tam byla hodinová pauza. Tím dalším vlakem byla slovenská bageta jedoucí přes hranici až do stanice Velká nad Veličkou. Tam jsme přestoupili do trodílné RegioNovy a ve Veselí nad Moravou se skupiny rozdělily. Turist jeli NAD do Hodonína, Lux pro změnu také NAD, ale na druhou stranu do Starého Města a pak jednu stanici Arrivou do Kunovic.

Nedělní ráno bylo ve znamení opětovného setkání obou skupin ve Starém Městě u Uherského Hradiště, kam přijel motorák 810.583 z depa Veselí nad Moravou vedený strojvedoucím KŽC. Nejprve jsme zajeli na vlečku Kovosteel Maják, kterou jsme projeli, jak se patří až na konec a pod Majákem udělali i hezkou fotopauzu. Pak cesta motoráku vedla do Hodonína na vlečku Teplárna Hodonín vedoucí vedle trati do Holíče. Vlečka jsme zdolali také až do šturcu, akorát zde nebylo povolené fotit. Pak už jel motoráček do Moravského Písku a po úvrati do Bzence, kde nás vysadil. Po asi půlhodině jsme nasedli na spěšňák a popojeli jednu stanici do Vracova a tam čekali do 14:00 na otevření zahradní železnice 600. Jedná se o úzkorozchodnou dráhu 600 mm elektrifikovanou vrchním vedením o napětí 230 V 50 Hz, na které jezdí dvě elektrické lokomotivy (Eso a Žehlička) vybavené pomocným bateriovým pohonem, ale primárně si berou proud z troleje a bateriová 810 s dobíjecím pantografem pro staniční dobíjení. Ve vstupném je neomezený počet jízd s elektrickou lokomotivou a jedna jízda kapacitně malým motoráčkem 810. Většina účastníků strávila na železničce hodinu a odjela následným spojem v 15:15 směr Brno. Tím byla akce ukončena.