Nový vlak KŽC, Pražský motoráček, poprvé vyjel uplynulý víkend

1.5.2010 Praha

Pět „P“ Pražského motoráčku aneb jak Praha získala pravidelné nostalgické vlaky v oblasti Smíchova, Zlíchova, Jinonic, Stodůlek a Zličína.

Pražský Semmering

Pražský motoráček během své cesty jede po dvou historicky zajímavých pražských tratích. Jeho cesta začíná na pražském hlavním nádraží, které bylo provozu otevřeno v roce 1871. Stávající secesní výpravní budova od architekta Josefa Fanty však pochází z let 1902 – 1909.

V roce 1977 ji doplnila nová odbavovací hala od architekta Josefa Dandy, která v současné době prochází rozsáhlou rekonstrukcí. Kolejiště zakrývá monumentální dvoulodní zasklená ocelová hala z roku 1905, která zabírá plochu odpovídající polovině blízkého Václavského náměstí.

Po překonání Vltavy vlak přijíždí do stanice Praha-Smíchov. Nemíří však do známé stanice, která je napojena na stanici metra a z níž odjíždějí vlaky do Berouna, ale do staničního obvodu nazývaného společné nádraží. Zde leží stanice nazvaná Praha-Smíchov severní nástupiště, příchod sem je od Smíchovského nádraží (stanice metra, tramvaje a autobusů) po Radlické lávce. Jedná se o bývalou společnou stanici tří společností: Dráhy císaře Františka Josefa (stavitele Pražské spojovací dráhy), Pražsko - duchcovské dráhy a Buštěhradské dráhy. A právě po trati patřící posledně jmenované společnosti vyrazí Pražský motoráček na svoji další cestu.

Buštěhradská dráha byla jednou z nejmocnějších soukromých železničních společností na územní bývalého Rakouska-Uherska. Zajišťovala totiž odvoz uhlí z Kladensko-buštěhradského uhelného revíru a později i z uhelných dolů v Podkrušnohoří. Kladno s Prahou spojovala již od roku 1830 koněspřežná dráha, která končila v místě dnešního dejvického nádraží. Buštěhradská dráha ji později odkoupila a v roce 1863 upravila pro lokomotivní provoz. Provozní poměry na trati však byly velmi složité, protože vlaky musely zdolávat krátké a prudké stoupání mezi Dejvicemi a Veleslavínem, což omezovalo možnosti především nákladní dopravy. Proto mocná železniční společnost rozhodla vybudovat přednostně pro nákladní vlaky odbočnou trať z Hostivice na Smíchov, který tehdy ještě nebyl součástí Prahy, nicméně zde začalo růst významné předměstí s četnými průmyslovými podniky, výhodným odbytištěm pro kladenské uhlí.

Pražské výhledy

Z vlaku Pražského motoráčku může cestující vychutnávat pohledy na četná pražská zákoutí a může se seznámit s různými stavebními slohy a urbanistickými celky. Jízda vlaku začíná na nejvýznamnějším českém nádraží pod dohledem ohromující Fantovy budovy. Za Vinohradským tunelem vlak projíždí zástavbou činžovních domů v Nuslích. Překrásné pohledy na Prahu se otevírají z železničního mostu přes Vltavu. Vpravo defiluje panoráma pražského historického centra v čele s neobyčejným pohledem na Pražský hrad. Na levé straně na vlak majestátně dohlíží kapitulní chrám sv. Petra a Pavla na historickém Vyšehradě. Bývalá industriální krása průmyslové čtvrti Smíchov již převážně ustoupila především novým dopravním stavbám.

Z hlubočepských viaduktů může cestující sledovat téměř vesnickou zástavbu původních Hlubočep, ale i unikátní přírodu Prokopského údolí. Především skála nad druhým hlubočepským viaduktem poutá pohledy cestujících. Neobyčejný výhled na hlavní město se naskýtá cestujícím krátce za výhybnou Žvahov. Po pravé straně se na několik vteřin naskytne málo známý výhled na velkou část Prahy. Poté se za okny vlaku střídají opravdu méně známé části stověžatého města. Projíždí kolem Konvářky a Dívčích hradů, v Jinonicích se prosmýkne kolem bývalé továrny Walter, později Motorlet, na jejímž místě nyní začíná vyrůstat zcela nová zástavba, pokračuje se přes vilové čtvrti Košíře a Cibulka i přírodním parkem na rozhraní Motola, Košířů a Stodůlek k řepskému sídlišti pocházejícímu z let socialismu. Zde Pražský motoráček svou cestu končí ve stanici nesoucí jméno Praha-Zličín. Přímo před nádražím se nachází tramvajová konečná Sídliště Řepy, a tak cestující můžou pro svůj návrat zpět do centra města použít nejen vlak, ale i tramvaj (v měsících červnu až září 2010 však na této trati bude dlouhodobá výluka a tramvaje budou nahrazeny autobusy!).

Poctivá nostalgie

Pražská integrovaná doprava

Ve vlaku Pražského motoráčku platí jízdní doklady PID (Pražské integrované dopravy). To znamená, že cestující s platným časovým kuponem pro pásma P+0 (tzv. „pražská tramvajenka“) můžou cestovat Pražským motoráčkem bez nutnosti nákupu další jízdenky. Ode dne vyhlášení cestující mohou použít také jízdní doklady PID pro jednotlivou jízdu, konkrétně přestupní jízdenku PID pro 4 pásma v ceně 26 Kč (děti 6 - 15 let 13 Kč, děti do 6 let cestují zdarma). Tuto jízdenku je nutno před nástupem do vlaku označit v označovači v železniční stanici (zpravidla na nástupišti, ve stanici Praha hl.n. u vstupu do podchodů, popř. lze při přestupu využít také jízdenku již předem označenou v jiném dopravním prostředku PID) a její časová platnost je 75 minut od označení. Jízdenku lze zakoupit i přímo ve vlaku u průvodčího, a to podle tarifu dopravce KŽC Doprava, s.r.o.

Pravidelný provoz

Vlaky Pražského motoráčku budou provozovány v roce 2010 každou sobotu, neděli a dále 5. a 6. července v období od 1. května do 31. října 2010 dle přiloženého jízdního řádu. Ve vlaku je možná přeprava jízdních kol. Ve vlaku je možno zakoupit u vlakového personálu během jízdy základní občerstvení a suvenýry.

Foto: 70

 

Aktuality

Rekreační vlaky vyjedou 23.5.!

Satalická křižování

749-259 po větší dílenské opravě

Podřipák a Kameničák vyjedou 16.5.2020

851-008 na vlečce ČKD Blansko

Podlipanský motoráček

Snad již brzy!

Šenovka: oprava železničního svršku na sklářské lokálce

Šenovka: oprava přejezdu km 1,120

Provoz KŽC (koronavirus)

Archiv aktualit:
2020     2016     2012
2019     2015     2011
2018     2014     2010
2017     2013     2009