Železniční doprava

831.168 se podívala tam, kde byla dřív doma

31.7.2011 Klatovy

Jedna část právě skončené Dovolené s motoráčkem měla zvláštní podtext, protože se týkala konkrétního hnacího vozidla, které vozbu tohoto turistického speciálu letos zajišťovalo. Motorový vůz 831.168-0 o víkendu 23. a 24. července zavítal do oblasti, kde desítky let obětavě zajišťoval pravidelné výkony v osobní dopravě. V sobotu v podvečer se po důvěrně známých kolejích dokonce vydal přímo do prostor svého bývalého depa, aby se mnohonásobně otočil na točně a pozdravil se se zbylými kolegy, kteří zde stále ještě tráví pozdní chvíle svého života.

Byly to pohnuté okamžiky, kdy jsme si nejen my z KŽC, ale pochopitelně celý přítomný tým zdejších zaměstnanců, strojmistrem počínaje a posledním dělníkem konče, se zadostiučiněním uvědomili, jak vypadá jeden malý kousek šťastného osudu uprostřed moře marnosti desítek motoráků, které odsud musely být odtaženy na šrotiště pod hydraulické demoliční chapadlo a v poté vstříc plamenu autogenu. Škoda, že se tomu nedalo zabránit dřív. Lidem, kteří se o naší dříve docela všední dvaašedesátku po dlouhá léta v Klatovech dobře starali a kteří se na svého bývalého svěřence přišli podívat, jsme udělali velikou radost a přišly i chvíle díků. Očividně cítili, že ta dobrá péče, kterou jí po desetiletí věnovali, nakonec nepřišla vniveč.

V sobotu (ještě přes den) náš motorák postihla závada v podobě čím dál víc tekoucí hadice chlazení a než se stačila opravit, získal vlak více, než tříhodinové zpoždění. Plány na večerní návrat stošedesátosmy na své klatovské „místo činu“ se pomalu začaly rozplývat. Nicméně díky souhře okolností, se část zpoždění podařilo postupně dohnat a protože náš odjezd z Klatov byl dočasně znemožněn čekáním na protijedoucí vlak, podařilo se díky operativě pracovníků dopravy akt železniční nostalgie nakonec přeci jenom uskutečnit. Naše fotografie jsou více, než výmluvné. Vedle stojí stále provozní, letmo vedený klenot 831.187, jemuž sekunduje neprovozní vůz čísla 831.130. Opodál postávají vraky 831.212 a 831.217. Schovaná za vraty haly se ještě ukrývala neprovozní raketa 831.043.

Po několika desítkách minut náš motorák už opět postával u prvního nástupiště a tak jako to po léta bývalo normální, očekával volno k odjezdu ve směru na Sušici. Poslední část sobotního výkonu se odehrála za ostrého slunečního svitu před blížícím se soumrakem od Klatov tímto směrem, po romantické trati číslo 185. Nedávno nalakovaná a zvláštním světlem zalitá M 262.1168 úspěšně zakončila svojí jízdu ve stanici Běšiny. Tam byl vůz po krátkém posunu přes noc odstaven na zřídkakdy využívané manipulační koleji. Ještě před vynutím motoru strojvedoucí prověřil kvalitu provedené opravy a vykonal drobnou údržbu stroje, který nás poté celý týden věrně a spolehlivě doprovázel.

V neděli ráno čekala na cestovatele turistika z Běšin a Čachrova do Nemilkova a náš motoráček vděčně pokračoval dál po svých dá se říci domácích kolejích do Nemilkova a poté přes Kolínec a Mokrosuky do Sušice. Nejen tam, ale po celou dobu jízdy budil velkou pozornost drážních zaměstnanců i šotoušů. Díky určitému náskoku si mohl dovolit v Sušici i zapózovat, a to nejen s některými, nostalgicky vzato poněkud méně zajímavými vozidly, ale především s neobyčejně atraktivní, dřevěnou nádražní restaurací, nabízející jak solidní teplá jídla, tak především točený Strakonický Dudák mimořádné kvality.

Poslední úsek, kde bývaly klatovské loďáky ještě úplně nedávno naprostou samozřejmostí, se nachází mezi Sušicí a Horažďovicemi předměstím. Přes Žichovice a Velké Hydčice si stošedesátosmička i tuto trať s chutí a jako za starých dobrých časů projela a tím završila naše sváteční pocity, které jsme všichni sdíleli. Bylo to něco, co dosud na Dovolených s motoráčkem nebývalo zvykem, ale vzhledem ke stále se rozšiřující flotile historických vozů společnosti KŽC Doprava a odpovídajícímu zájmu našich členů, bychom byli rádi, kdyby tím byla založena nová tradice.