Železniční doprava

Cenová válka SŽDC ničí (nejen) regionální železnici

9.2.2012 Praha

Nedávno SŽDC oznámila nový cenový výměr za užití železniční dopravní cesty od 1. 7. 2012. Největší šok způsobil nárůst poplatků za kilometr, ujetý vlaky, které jsou provozované na základě veřejné objednávky v souladu se zákonem č. 194/2010 o veřejných službách v dopravě, na tratích, kde byl v minulosti zastaven provoz. Zde dochází k více, než osminásobnému navýšení, konkrétně z 5,35 na 43,63 Kč. SŽDC tak nejen, že nevítá aktivity, směřující ke zviditelnění a popularizaci železnice vůči silnici, ale dokonce přímo hází soukromým dopravcům klacky pod nohy.

Je smutné, co se dnes v oblasti zpoplatnění jízdy vlaků děje. Vznik soukromých provozovatelů a alespoň částečná liberalizace trhu byly jasnými politickými úkoly, které byly pro českou železnici vytýčeny už hluboko v devadesátých letech. Zatímco dnes si silniční doprava mýtné na dálnicích tvrdě lobbyisticky hlídá a politické instituce si prakticky nedovolí jeho větší zvýšení, železnice čím dál víc jen pláče. Malomyslně rezignuje na svojí roli ve společnosti. Nevidí příklad a vzor v rozvinutých státech EU, například i ve Švýcarsku. Nejhorší je, že kvůli nesmyslným zájmům úzké skupiny lidí v současném vedení SŽDC si za to může vysloveně sama.

Všechny argumenty, poukazující na nerentabilitu údržby tratí kvůli pár vlakům za rok jsou pouhé líbivé řeči. Znějí sice na první pohled rozumně, hodně lidí jim možná i věří, ale ve skutečnosti jsou úplně liché. Více či méně nerentabilní dráhy tu byly vždycky, ale jde o to, co se pro tu rentabilitu dělá, jak se bojuje proti jejímu snižování. Česká železnice a její zákazníci od SŽDC nečekají žádné výroky o nerentabilitě! Zatímco SŽDC (a její nadřízené složky) si to pořád neuvědomují, všichni ostatní, to vnímají jako její jasnou prohru. Musí si stát a zbytek celé železnice, vyjma SŽDC, neustále klást otázky typu, jestli se nedávno investovalo správně všude tam, kde se mělo, nebo jestli se jen utrácelo například za předražené koridory a jestli se na regionální trati vlaky a lidi lákali, nebo se spíš vyháněli?

Musíme si pořád dělat starost o budoucnost železnice místo toho, kdo to má mít přímo v popisu práce? Základní premisa současného, až hysterického postoje SŽDC, která se v době šetření snaží opticky vytvářet dojem rozumné, logicky šetřící instituce, spočívá v jiné oblasti. Ta je nesrovnatelná s tím, co SŽDC prezentuje navenek. Správa totiž nemá zájem, aby budoucí možní soukromí provozovatelé regionálních drah svým případným dobrým hospodařením eventuálně prokázali, že údržba tratí se dá pořídit za podstatně nižších nákladů, než jaké se nyní, kvůli SŽDC vykazují. Této logice se v současnosti podřizuje asi všechno. A pan ministr Dobeš SŽDC na tento „špek“ zatím překvapivě skočil!

Jak v tom soukromníkům zabránit? Především zkusit všemožně blokovat privatizaci diskutovaných tratí. Nejprve s využitím nezákonných prostředků. Ty však narážejí jak na Drážní úřad (DÚ), tak na Ministerstvo dopravy (MD). Druhý, zcela ubohý způsob je tedy prostřednictvím naschválů a obstrukcí. Kdo je dnes největší nepřítel naší státní SŽDC, která je nás všech? Přetížený, havarující, kamión, stojící v kolonách, hlučící a dusící občany? Kdepak! Autobus, který bere železnici víc a víc zákazníků v osobní dopravě? Ale prosím vás! Nebuďme naivní. SŽDC se cítí nejvíc ohrožena z úplně jiné strany. Je to jiný provozovatel dráhy, než ona, který by jí mohl způsobit snížení průtočnosti penězovodu ze Státního fondu dopravní infrastruktury (SFDI) bez ohledu na nějakou délku tratí…

Přitom nikdy se na to nehledělo, dokonce se vesele čerpaly prostředky ze SFDI, jejichž výše byla dána zatím jen celkovou délkou tratí, bez ohledu na skutečný stav jejich údržby. Čím víc kolejí, tím víc dotace, tak zněla předchozí jednoduchá matematika SŽDC. Teď je ale vše jinak. Je to asi spíš záležitostí způsobu uvažování několika manažerů SŽDC, nikoliv převažujícím názorem v celé instituci, nicméně tito lidé jsou na rozhodujících výkonných postech. Efekt je, že jsme svědky úplně nové generální strategie: Rychle zlikvidovat co nejvíc lokálek.

Hlavně ty, které jsou dosud sjízdné, protože na nich by mohli mít zájem právě ti obávaní soukromí drážní provozovatelé. Plus mínus pár kilometrů spravovaných tratí není z hlediska snížení dotace ze státních peněz nic proti tomu, kdyby vyšlo na povrch, jaké náklady SŽDC za svoje správcovství skutečně vykazuje, jak by se dalo kde ušetřit, kdyby se tím někdo skutečně vážně zabýval. Kdyby se opravdu zjistilo, jak špatně se nakládá se státními prostředky v oblasti investic a jakou nekontrolovanou, velice škodlivou politiku SŽDC vyvíjí, co se týče sítě regionálních drah. To by bylo úspor v rozpočtu!

Poplatky za užití železniční dopravní cesty se ze všech jejích uživatelů zvýšily nejvíc právě na tratích, kde byl díky dlouhodobě systematické (ne)činnosti SŽDC zastaven provoz. Právě zde však se svými pravidelnými vlaky nyní jezdí soukromí dopravci. Jejich cílem je dokázat, že česká železnice se nemusí trápit až tak moc, jak jí SŽDC ordinuje. Tito dopravci nabízejí svým cestujícím a především všem občanům naší republiky, daňovým poplatníkům, budoucí bezstarostnost. Nevytrhávejte koleje a nechte na nich za rozumných podmínek jezdit vlaky soukromých regionálních dopravců, protože to vyjde ze všeho nejlevněji. Když se o takové koleje starat nechcete, tak jim je opět za nějakých rozumných podmínek prodejte a o víc se už, milý státe, nemusíš starat. Je právě starostí soukromníků, s jakou motivaci k obnovení churavějící poptávky po železniční dopravě přijdou. Je hlavně potřeba, aby vůbec dostali šanci! I v době složité hospodářské situace je celospolečenským zájmem, aby podnikání na železnici mohlo svobodně, kontinuálně fungovat a tím se stát vyhnul vícenákladům na rekultivace a dalším, finančně zatěžujícím opatřením, která s rušením tratí souvisejí.

Další snahou o znepříjemnění provozování drážní dopravy na síti SŽDC je pokus o jednostranné a s nikým nekonzultované zvýšení povinného pojištění odpovědnosti dopravců z 10 na 50 milionů korun. Kdo toto nesplní, jednoduše nejezdí. Je to pětinásobné zdražení, které má opět dopad hlavně na provozovatele v lokální úrovni. Veškeré snahy o interpelaci zde byly marné. Ani zdražení vlaků v nezávislé trakci pod trolejí o 25% není zrovna vstřícným krokem k železnici jako takové. Není přece úkolem SŽDC, aby dopravce jakkoliv „vychovávala“, která trakce je pro ně výhodnější. SŽDC tu máme od toho, aby uživatelům sítě nabídla vějíř možností a služeb, a podle toho, kterou z nich dopravci budou víc preferovat, stanovit svojí případnou budoucí investiční strategii.

Rovněž požadavek na zveřejnění změn v časových polohách nostalgických vlaků v celostátním JŘ má být prakticky likvidačně zpoplatněn a extrémně administrativně ztížen. Vychází z toho, že vlaky v JŘ nakonec nebudou vůbec a o kapacitu se bude muset žádat vždy ad hoc. V tom případě se ale bude moci říct, že dopravce nemá zažádáno o kapacitu na celý rok, tudíž je možné prokázat, že na příslušné trati není zájem o dopravu, a tedy lze drážní dopravu zrušit. Další z pastí, které SŽDC připravila. Navíc ty vlaky nebudou ve služebních pomůckách, takže výkonní zaměstnanci SŽDC (výpravčí) o vlaku nebudou vědět. Vždy se budou psát tuny papírů – rozkazů a nebude jasné, jak se s vlakem má vlastně naložit.

Jak asi bude vypadat celostátní jízdní řád, ze kterého budou z důvodu naschválu vyňaty stovky a tisíce regionálních vlaků, které jezdí pravidelně? Jakou bude mít reprezentační hodnotu? Další z názorných ukázek, jak likvidovat nežádoucí dopravce. Nemít jejich často velmi pravidelně a relativně i čím dál častěji jezdící vlaky v JŘ, a tím je prakticky úplně vygumovat ze železniční mapy. Položme si tedy otázku: Je toto všechno skutečně v celospolečenském zájmu? Na to by měly dát odpověď především nadřízené instituce. Je to MD, SFDI a DÚ. Sama SŽDC si uvědomila, že zákonným způsobem své intriky neprosadí. A tak místo aby uznala, že nemá smysl brát dopravce jako svého nepřítele, rozhodla se jít cestou otravování vzduchu kolem kolejí různými „drobnými“ naschvály.

A kdo toto vše vymýšlí? Autory podobných nápadů jsou (jak plyne z dokumentů, které se veřejně vydávají nebo jsou součástí různých správních řízení) lidé, kteří se železnici z různých důvodů dlouhodobě mstí. Zeptejte se jich proč! Např. ing. Jiřího Černého (tlf. 602 237 480) ze SŽDC, nebo ing. Pavla Skály, ředitele odboru (tlf. 972 235 403).