KŽC - Klub železničních cestovatelů

Homepage KŽC Doprava KŽC s.r.o. Klub železničních cestovatelů

VOZIDLA

Skupina KŽC investovala v letech 2005 - 2008 přes 3 551 672 Kč do pořízení vozidel, která by byla jinak sešrotována, tj. zničena. Vlastními prostředky stavíme na nohy skvosty, které by pravděpodobně bez vědomí společenské odpovědnosti naší společnosti již neexistovaly. V letech 2006 - 2009 jsme proinvestovali více jak 3 162 777 Kč za opravy a údržbu. Takovou cenu má nostalgie!
Výsledkem je soubor motoráků, přípojných vozů a motorových lokomotiv, které budou dělat radost na mnoha železničních výročích, zvláštních vlacích nebo výstavách.
Zveme vás na virtuální prohlídku každého z vozidel, které si můžete kdykoli a kamkoli pronajmout.

Motorové vozy

M 131.1302 – hurvínek

Hurvínek - jednoduchý, dvounápravový osobní motorový vůz s mechanickým přenosem výkonu a se vzduchem chlazeným motorem, řady M 131.1, pořadového čísla 302, byl vyroben brzy po válce, v roce 1951. Patří do první výrobní série, která spatřila světlo světa ještě ve vagónce Tatra v Kopřivnici, a tam také obdržel své výrobní číslo 67807/1951. Po vykonání technicko – bezpečnostní zkoušky dne 3. dubna 1951 byl okamžitě zařazen do stavu tehdejších Československých státních drah za účelem zajišťování především regionálního provozu na lokálních tratích. Úkolem nových, spolehlivých motoráků bylo rychle nahradit dosluhující předválečné motorové vozy a postupně i vlaky vedené v parní trakci. Během své služby u státních drah náš exemplář vystřídal hned několik dep na jihu Moravy. Začínal ve Veselí nad Moravou, prošel Hodonínem, Břeclaví a nakonec skončil v Brně dolním nádraží. V těchto depech strávil skoro 30 let svého života. Po celou dobu své existence nese historické označení M 131.1302. V roce 1980 měl to štěstí, že byl odprodán do vlečkového provozu a jezdil v ACHP Cerekvice nad Loučnou. Ve druhé polovině osmdesátých let opět změnil své působiště a přesunul se do Agropodniku Městečko Trnávka. Definitivně tak odešel ze státních služeb a současně se tím v době dělení federace udržel na území nově vzniklé České republiky. Poté se dostal do soukromých rukou a byl několik let deponován v Mostě. V roce 2005 si už jako neprovozní našel cestu ke KŽC, který jej jako momentálně své služebně i věkem nejstarší kolejové hnací vozidlo odkoupil od pana Radana Stifta. Pod svým novým majitelem prošel několika středně velkými opravami a obdržel nový lak. Poté byl dne 24. března 2007 představen veřejnosti na historickém prvním roll-out budoucích muzejních vozidel KŽC v Krnově. Nyní je jeho osud v bezpečí a je opět coby spolehlivé vozidlo víceméně pravidelně nasazován do vozby nostalgických vlaků. Zpočátku to bylo zejména ve středočeském regionu, na Podlipansku a na tratích pod Brdy, později, počínaje rokem 2011, přešel na sever, kde zajišťuje dopravu zejména na Kamenickošenovské lokálce na okraji Lužických hor. V rámci záskoků se coby Lužický motoráček občas podívá i do Liberce a k dispozici je rovněž pro různé mimořádné, zvlášť objednané jízdy.

M 262.056 – kredenc, 2. výrobní série s nízkou střechou a velkými okny

Kredenc, čtyřnápravový osobní motorový vůz s elektrickým přenosem výkonu, řady M 262.0, pořadového čísla 056 byl vyroben ve Vagónce Studénce v roce 1952 pod výrobním číslem 52525 a patřil do druhé výrobní série. Dne 17. 11. 1952 vykonal technicko - bezpečnostní zkoušku a u Československých státních drah přijal označení M 262.056. Je vybaven nepřeplňovaným, dvanáctiválcovým spalovacím motorem typu 12 V 170 DR o objemu 52,6 litru a výkonu 301 KW. Jím disponuje dodnes. Prakticky ihned po vykonání TBZ byl přidělen do depa Šumperk a tam s malými přestávkami vydržel až do poloviny 90. let. Účastnil se mimořádně náročné vozby v Jeseníkách i na ramenech mezi Olomoucí, Šumperkem, Zábřehem a Hanušovicemi. V roce 1988 byl přeznačen na 830.056-8. Po rozdělení Československa zůstal na Moravě, ale již ve druhé polovině 90. let byl privatizován firmou Lokotrans a pronajat dopravci Viamont, který jej dva roky využíval k zajištění výkonů na trati Sokolov – Kraslice. Když v roce 2002 nastala na Slovensku první vlna likvidace lokálních tratí, přešel k soukromé firmě BRKS. Ta tehdy hledala provozní vozidla pro svůj záměr zajistit pravidelnou osobní dopravu na regionálních tratích ŽSR v oblasti Záhoří (čísel 112 a 113) a vůz od Lokotransu odkoupila. Následně byl čtyři roky nepřetržitě nasazován v dennodenní službě nedaleko Bratislavy. Účast na zdejším, velmi zatěžujícím provozu se na již tehdy historickém motoráku podepsala. V roce 2006 prodělal dvě velmi závažné události: Nejprve se na přejezdu střetl s osobním automobilem a odnesl si nemalé šrámy. Ty vzhledem k postupné ztrátě jeho perspektiv už původní vlastník příliš neřešil. Nejhorší ale teprve přišlo. Po jednom z typických výkonů v časové tísni, s mnoha ostrými obraty, motorák postihl lom klikové hřídele. Byl odstaven na zde se nacházející vlečce Istrochemu Bratislava a počal chátrat. V roce 2007 si bezmocný vůz s téměř nulovými vyhlídkami prohlédli zástupci KŽC z Prahy a po určitém váhání se rozhodli, že vozidlo od BRKS odkoupí. Motorák byl společně s dalšími exempláři M 262.0, čísel 180 a 193, v konvoji převezen zpátky do Česka, konkrétně do Krnova. Tam, ještě v závěru roku 2007, obdržel ve firmě Olpas, nový, klasicky polomáčený lak ve stylu 70. let a současně se mu vrátilo původní označení M 262.056. Brzy zjara 2008 se pak v Krnově, ještě coby neprovozní, zúčastnil památného II. roll-out historických vozidel KŽC. Byl oficiálně představen coby vozidlo, které by mělo být určeno ke zprovoznění. Mezitím se motoráček připravoval na to vůbec nejdůležitější. Tím byla oprava nejvyššího stupně. Byla zadána šumperské firmě PARS Nova a započata ve druhé polovině roku 2008. Nakonec trvala více, než 6 měsíců. Rozsah škod a závad se ukázal tak rozsáhlý, že chvílemi nebylo jasné, jestli se vůbec podaří všechno zvládnout. Byl rozhodně větší, než se očekávalo, a tomu také odpovídala téměř astronomická finanční náročnost celé operace. Přesto se na jaře 2009 podařilo generální opravu dotáhnout a vozidlo bylo po nekonečné sérii těžkostí zprovozněno a zachráněno. Oprava byla zaměřena především na havarijní stav spalovacího motoru. Ale nejen na něj. Týkala se prakticky všech rozhodujících mechanických skupin. Byla to úplně poslední generální oprava tohoto typu motoru, která se v Šumperku realizovala. S trochou nadsázky se dá říct, že těsně za šťastným, vyjíždějícím vozidlem se sunuly buldozery, které srovnaly halu oprav motorů 12 V 170 DR se zemí. Několik týdnů nato vznikla na jejím místě hala nová, moderní, pro řadu 814. Motorák se tedy dočkal, ale dá se říct, že prakticky úplným zázrakem. Dnes je již tradičním účastníkem výletních vlaků pořádaných společností KŽC Doprava a dostává se mu nemalé péče. Jeho unikátnost je zohledněna tím, že je šetřen nadměrných výkonů. V létě 2010 se tomuto omlazenému vysloužilci dostalo té cti, že si jako jediné vozidlo celé řady M 262 vyzkoušel projetí desítek kilometrů po nyní již zrušených tratích Dolního Rakouska. To se stalo v rámci akce Dovolená s motoráčkem 2010 Klubu železničních cestovatelů. V Mistelbachu, v místním soukromém železničnímu muzeu, pózoval společně s místními unikáty před objektivy mnoha fotografů coby vzácný a zde nevídaný český muzejní exponát. A nejen tam, všude na trati spouštěl doslova hysterii rakouských šoto-paparazzi, kteří jej houfně a riskantně pronásledovali. V roce 2011 je vůz inventárního čísla 056 již posledním provozuschopným vozidlem druhé série řady M 262. Tím je z historického hlediska zúročena oběť, která byla na oltář tohoto legendárního stroje položena. Motorový vůz M 262.056 si můžete u společnosti KŽC Doprava objednat i pro vlak šitý na míru právě pro Vás.

M 262.0124 – kredenc, 3. výrobní série s vysokou střechou a malými okny

Kredenc, čtyřnápravový osobní motorový vůz s elektrickým přenosem výkonu, řady M 262.0, pořadového čísla 124 byl vyroben ve Vagónce Studénce v roce 1958 a patřil do třetí výrobní série. Dne 15. 11. 1958 úspěšně absolvoval technicko - bezpečnostní zkoušku a poté byl prakticky po celou dobu své existence zařazen ve stavu některého z dep na Slovensku. V roce 1988 změnil své Kryšpínovo označení M 262.0124 na numerické, 830.124-4. V devadesátých letech sloužil ještě jako turnusové vozidlo v unifikovaném laku v Žilině, zejména na tamní trati do Rájce. Doplňkovým turnusovým výkonem byl zaměstnanecký vlak pro rozvoz železničářů na směny po žilinském uzlu, resp. do stanice Varín. Turnusové nasazování řady 830 v Žilině skončilo ke dni 24. 8. 1999. Následně byl předisponován do depa v Trenčianské Teplé, kde v roce 2000 vozil zejména ranní školní vlak z Lednického Rovného, případně zaskakoval za turnusové vozy čísel 830.209 a 830.228. Počátkem roku 2002 byl krátkodobě zapůjčen do depa v Čadci, aby řešil vysoký správkový stav tamních vozů. V závěru roku 2002 se jako poslední motorový vůz řady 830 na Slovensku podrobil ve Vrútkách střední opravě původního, dvanáctiválcového spalovacího motoru, karosérie, interiéru a obdržel také svůj dosud existující lak II PUR v tradičním, polomáčeném rozvržení. Po dokončení opravy jezdil dál v Trenčianské Teplé, odkud se nezřídkakdy podíval i do Vlárského průsmyku na území ČR. Již od roku 2004 však nebyl turnusován. Vozidlo vždy patřilo mezi spolehlivé a je bez větších přestávek stále udržováno v provozním stavu. Na sklonku roku 2006 byly na Slovensku tyto klasické motoráky hromadně vyřazeny z provozu a exemplář pořadového čísla 124 si se štěstím našel cestu ke KŽC. I na Slovensku byl kdysi vytipován jako potenciální historické vozidlo, ale tento krok nakonec nebyl nikdy realizován. Byl vykoupen do soukromých rukou a tím zachráněn před akutně hrozící fyzickou likvidací. V roce 2007 mu bylo vráceno označení M 262.0124. Toto vozidlo je nyní už tradičně nasazováno zejména v Ústeckém a Libereckém kraji na obvyklých výkonech společnosti KŽC Doprava, zejména jako Lužický motoráček. Mimo hlavní sezónu se ale může objevit prakticky kdekoliv. Tak, jako kterýkoliv další historický vůz KŽC, může posloužit jako vozidlo, které si vyberete pro váš zvláštní vlak.

M 262.0180 – kredenc, 3. výrobní série s vysokou střechou a malými okny

Kredenc, čtyřnápravový osobní motorový vůz s elektrickým přenosem výkonu řady M 262.0, pořadového čísla 180 byl vyroben ve Vagónce Studénce v roce 1959 a patřil do třetí výrobní série. Dne 18. 8. 1959 vykonal technicko bezpečnostní zkoušku a u Československých státních drah získal označení M 262.0180. Po celý život působil v různých depech na Slovensku, zejména v Kraľovanech a v Čadci. V roce 1988 obdržel nové inventární číslo 830.180-6 dle tehdy nového, numerického systému. Tím, že působil na Slovensku, se vyhnul remotorizacím, které v tu dobu probíhaly v Čechách a ponechal si svůj původní, nepřeplňovaný, dvanáctiválcový agregát. Dlouhá léta jezdil na trati z Kráľovan do Trstené. Po rozdělení republiky v roce 1993 zůstal na Slovensku a nadále působil v okolí Žiliny. Do roku 1999 vozil v pětidenní turnusové skupině osobní vlaky na tratích Čadca - Skalité - Zwardoň a Čadca - Makov. V roce 2000, po návratu několika vozidel stejné řady ze střední opravy (čísel 121, 128, 189, 237), zůstal v depu Čadca, ale jen letmo. Ještě v roce 2000 se však dočkal střední opravy i on - a poté také návratu do turnusu. Konec působení v Čadci přišel s elektrifikací a příchodem řady 811 v prosinci 2002. V roce 2003 se ještě krátkodobě účastnil dočasné vozby na trati Žilina - Rájec. Již v devadesátých letech však byl tento vůz pronajat a když v roce 2002 nastala první vlna likvidace slovenských lokálních tratí, byl v následujícím roce odprodán soukromé firmě BRKS a. s. (Bratislavská regionálna koľajová spoločnosť, nyní Bratislava Rail a. s.). To se nakonec ukázalo jako veliké štěstí a zárodek jeho nekončící existence. Firma tehdy podnikala v osobní dopravě a vůz byl pravidelně nasazován na regionálních tratích Záhoří (112 a 113, Plavecký Mikuláš – Zohor – Záhorská Ves). Účast na zdejším provozu však byla pro již tehdy historický motorák dosti zatěžující a náročná. Původně měla BRKS v úmyslu jej využít i jinde, ale k tomu nikdy nedošlo. V roce 2004 sklidil úspěch poté, co se jako jediné vozidlo své řady prezentoval na 6. mezinárodní výstavě historických kolejových vozidel na půdě MDC Bratislava. Návštěvníci obdivovali zejména jeho slušně zachovalý zevnějšek a interiér. Po dalších dvou letech provozu v okolí Bratislavy byl v roce 2006 (když se vzpomínaná společnost začala přeorientovávat na nákladní dopravu), již s několika závadami odstaven na místní vlečce a začal chátrat. V roce 2007 si vysloužilého stroje všiml KŽC, odkoupil jej a spolu s vozy 830.056 a 830.193 přesunul do Krnova. Tam se ve firmě Olpas podrobil opravě, zaměřené především na spalovací motor. Po jejím absolvování byl zjara 2008, na tzv. II. roll-out historických vozidel KŽC v Krnově oficiálně představen veřejnosti, coby další z vozidel, která začnou pravidelně zasahovat do vozby výletních motorových vlaků. Obdržel staronové označení M 262.0180 a honosí se jednou zajímavou výsadou, že za celou dobu své existence nikdy nepřišel o svůj „polomáčený“ vzhled. Lak mu byl několikrát obnoven a i když v současnosti už není nejnovější, je stále pečlivě udržován. Coby vozidlo s typicky „provozní patinou“, která poměrně věrně připomíná obvyklý vzhled této řady před cca 30 léty, se zúčastnil několika neobvyklých akcí, například když v roce 2009 účinkoval při natáčení filmu Alois Nebel v Malé Morávce. Novým domovem tohoto pamětníka starých československých časů se stalo depo v Lysé nad Labem. Tam působí dodnes a po další rozsáhlé opravě své pohonné jednotky, kterou musel podstoupit v roce 2011, je opět v solidní formě připraven k nasazování do výkonů motoráčkové nostalgie.

M 262.1117 – loďák, rekonstrukce 3. výrobní série s vysokou střechou a malými okny

Kredenc - Loďák, čtyřnápravový osobní motorový vůz s elektrickým přenosem výkonu, řady M 262.1, pořadového čísla 117, byl vyroben ve Vagónce Studénce v roce 1958 pod výrobním číslem 58082 a patřil do třetí výrobní série. Po vykonání TBZ byl zařazen do stavu Československých státních drah a tam získal své první úřední označení, M 262.0117. Vozidlo s dnešním inventárním číslem 117 bylo prakticky po celou dobu své existence nasazováno na pravidelných výkonech osobní dopravy z klatovské služebny plzeňského velkodepa. Tam se mu také po absolvování mnoha náročných, horských výkonů dostávalo veškeré potřebné péče a tak po dlouhá desetiletí patřilo k jedněm z tamních nejtradičnějších a nejspolehlivějších. Počátkem 80. let si ČSD už plně uvědomovaly problematičnost původních dvanáctiválcových motorů typu 12 V 170 DR, zejména jejich nízkou spolehlivost při hrozícím nedostatku náhradních dílů. Vzhledem k tomu, že za tyto vozy prakticky neexistovala adekvátní náhrada, přistoupily počínaje rokem 1983 k hromadným remotorizacím modernějšími a podstatně spolehlivějšími šestiválcovými motory 6 S 150 PV 2A, vyráběnými v ČKD Hořovice. Tyto motory měly poměrně široké využití a již v té době byly osvědčené například z tlačných remorkérů. Proto se těmto motorákům od počátku začalo říkat „loďáky“. Dosazování nových motorů se provádělo v tehdejších dílnách ŽOS Šumperk a to postupně, během 8 let. V roce 1988 došlo i na vůz inventárního čísla 117. Tímto velmi zdařilým a na svojí dobu moderním přeplňovaným spalovacím motorem vozidlo disponuje dodnes a je bez větších přestávek stále udržováno v provozním stavu. Společně s absolvováním remotorizací byly vozy řady M 262.0 mezi roky 1983 a 1988 přeznačovány na novou řadu M 262.1. S tím byly také spojeny veškeré administrativní agendy. Například musely vykonat nové, technicko-bezpečnostní zkoušky. K nové řadě se od jejího vzniku začala připisovat nová, vzestupně jdoucí inventární čísla. Od 1. ledna 1988 však vstoupil u ČSD v platnost nový předpis, podle kterého musela být hnací vozidla jednotně značena jinak, podle tzv. numerického systému. Přestože vůz svůj nový motor obdržel až na konci ledna 1988, ze setrvačnosti dostal ještě tabulku s označením M 262.1022, protože ta již byla připravena a nové značení tehdy nevyvolávalo u drážních zaměstnanců přílišné nadšení. Dokonce ještě v květnu jej postaru následoval také M 262.1023, coby bývalý M 262.0162. Ten je však již sešrotován, a tak 022 dnes představuje nejvyšší existující přidělené číslo vzestupně značených loďáků. Označení „loďáku“ podle Kryšpínova systému si vůz v roce 1988 udržel nakonec jen po dobu několika málo měsíců a již na počátku druhého pololetí se nevyhnul opětovnému přeznačení. Příslušné složky státních drah uznaly, že předchozí rozhodnutí o novém, vzestupném inventárním číslování nebylo právě nejšťastnější. K nápravě své chyby využily přechodu k numerickému systému a udělily vozu zcela nové označeni 831.117-7. A nejen jemu. K radosti nejednoho železničáře i tehdejšího železničního nadšence byla všem vozům řady 831 navrácena jejich původní, historická inventární čísla, získaná od řady M 262.0. Tedy čísla, která byla zavedena prapůvodně, v těsně poválečných létech minulého století. Z hlediska současných předpisů pro značení kolejových vozidel si vůz úřední numerické označení 831.117-7 nese nadále. V době dělení federace na dva státy, v roce 1993, zůstal motorák na území ČR, což platilo nejen pro něj, ale pro všechny vozy řady 831. ČD jen pokračovaly v inventarizaci našeho vozu pod nezměněným číslem 831.117-7. V roce 2010 byl veterán odkoupen společností KŽC a tím vysvobozen ze své nejisté budoucnosti. Následně byl v Nymburce opraven, zejména jeho elektrické příslušenství, a ve Výtopně Zdice opatřen retro polomáčeným lakem právě z tolik pro něj významných osmdesátých let. Tehdy se ještě na čelech často používaly oranžové, 30cm široké pruhy. Do dnešní doby se tato podoba ani v jednom případě nedochovala a tak co se týče provedení laku, o jeho variantě bylo rychle rozhodnuto. KŽC není NTM a proto účelem povrchové úpravy není dobová věrnost, nýbrž připomínka historického období. Hlavním smyslem novodobé existence celého vozu včetně svého barevného schématu a dalších vnějších atributů je dlouhodobé udržení jeho celkové technické zachovalosti a schopnosti být nasazován do výkonu. Realizace této schopnosti plněním současných nároků a potřeb provozovatele. V případě označení vypsal nový vlastník na své webové stránce anketu, ve které se každý, komu na značení historických vozů záleží, mohl vyjádřit a tím se spolupodílet na výsledném rozhodnutí v této věci. To se také stalo a výsledkem je, že vůz v 21. století získal své již v pořadí čtvrté označení, a to M 262.1117. Zvítězilo udržení tří priorit vlastníka, na kterých si zakládá: využití Kryšpínova systému, respektování řadového označení M 262.1, coby loďáku, a ctění tradičního, 53 let užívaného inventárního čísla, zohledňujícího nikoliv jak vůz přišel z remotorizace, nýbrž z výroby. Dnes je M 262.1117 jedním z pilířů flotily historických motoráčků KŽC a stále neúnavně zasahuje do vozby, tentokrát již nostalgických vlaků, po celé vlasti.

M 262.1168 – loďák, rekonstrukce 3. výrobní série s vysokou střechou a malými okny

Kredenc - Loďák, čtyřnápravový osobní motorový vůz s elektrickým přenosem výkonu, řady M 262.1, pořadového čísla 168 byl vyroben v roce 1958 pod výrobním číslem 58796 a patřil do třetí výrobní série. Jeho původní označení bylo M 262.0168. V roce 1988, kdy bylo u hnacích vozidel ČSD zavedeno numerické označování, obdržel tabulku s číslem 830.168-1. Ta mu však vydržela pouhé 3 roky, do změny řady v roce 1991. Následujících 20 let, až do roku 2011, pak nesl číslo 831.168-0. Nyní, pod svým novým majitelem, obdržel své již v pořadí čtvrté označení, a to M 262.1168. Vůz byl z výroby ve Studénce dodán do depa Plzeň a v jemu podřízených PJ prožil prakticky celý svůj život. Především v PJ Klatovy, kde se dlouhá léta potkával s čísly 117 a 183, dnes již oběma taktéž ve stavu KŽC. V roce 1991 se stal jedním z vyvolených kusů, které se v ŽOS Šumperk dočkaly remotorizace dosazením přeplňovaného šestiválce 6 S 150 PV 2A. To pro něj znamenalo prodloužení perspektiv, protože motor se rozhodně vyznačoval vyšší spolehlivostí. Ze Šumperka se vůz již coby řada 831 vrátil do Klatov, a tam dlouhá léta, až donedávna, obětavě sloužil na kopcovitých šumavských tratích. V poslední době již nebyl turnusován a jen zaskakoval za modernější řady. Při jednom z takových výkonů, na konci roku 2010, postihla tento letitý motorák událost v podobě zkratu a zahoření elektroinstalace. Trakční proud probil do rozvodu napětí 110V, které zcela zničil. Rovněž trakční motory byly zdevastovány. Vůz byl okamžitě odstaven z provozu a rovnou navržen na zrušení. V této fázi si jej vyhlédl budoucí soukromý majitel, KŽC, s úmyslem dát mu znova šanci. Tak, jako svým dalším motorákům. Byl od Českých drah odkoupen a opraven coby budoucí soukromé muzejní vozidlo. Tím se nečekaně vrátil mezi zbývající provozní vozy této řady a je zachráněn. Až do roku 2011 nesl tento motorák barevné schéma ČD. V průběhu tohoto roku obdržel lak nový, tentokrát již v historickém, polomáčeném stylu s 30cm oranžovými pruhy na čelech. Je využíván na všech obvyklých výkonech nostalgické vozby společnosti KŽC Doprava.

M 262.1183 – loďák, rekonstrukce 3. výrobní série s vysokou střechou a malými okny

Kredenc – Loďák, čtyřnápravový motorový vůz s elektrickým přenosem výkonu řady M 262.1, inventárního čísla 183, byl vyroben v roce 1959 pod výrobním číslem 58811 a patřil do třetí výrobní série. Původně nesl označení M 262.0183 a působil v různých PJ depa Plzeň, především v Klatovech. Pro špatný technický stav svého dvanáctiválce se stal jedním ze 41 vyvolených vozů, které se v osmdesátých létech dočkaly dosazení přeplňovaného šestiválce 6 S 150 PV 2A. Zdařilá remotorizace proběhla v tomto případě v roce 1989 a vůz byl rovnou přeznačen na novou řadu 831, čili již dle numerického systému. Vrátil se do Klatov a ve druhé polovině 90.-tých let se dostal do depa Zdice. Po zrušení Zdic do depa Plzeň-sever a zpátky do Klatov. Coby řada 831 odsloužil v západních Čechách spolehlivě dalších 18 let. Již v pokročilém věku, v roce 2007, byl ještě předisponován do PP Šumperk, DKV Olomouc, kde další čtyři roky obětavě dřel na tamních náročných horských výkonech. Po celou dobu své existence pod křídly majoritního dopravce byl tento vůz prakticky nenahraditelný a dodnes po něm v provozu zůstává mezera. V roce 2011 byl však z důvodu svého stáří odstaven a jako takový odkoupen společností KŽC Doprava. Tím je zachráněn a přechází do obvyklých výkonů nového provozovatele po celé republice. V roce 2010, ještě pod ČD, obdržel nový, klasicky polomáčený lak, ve kterém se nachází dodnes. Označení M 262.1183 je jeho v pořadí již třetí a v oblasti značení historických vozidel odpovídá potřebám nového majitele.

M 286.1008 – krokodýl

Krokodýl, perla ve vozovém parku KŽC Doprava, je elegantní, luxusní rychlíkový motorák, který byl vyroben v roce 1966 a byl určen pro vozbu rychlíků a dálkových vlaků na dlouhých výkonech v celém Československu. Celkem bylo vyrobeno 50 kusů těchto elegantních vozidel. Vozidlo s pořadovým číslem 008 jezdilo celý život na Slovensku v depu Zvolen. V roce 2006 si našlo cestu ke KŽC. V roce 2010 bude vozidlo nasazováno na příležitostné výkony slavnostního charakteru, občas se objeví i na projektu „Posázavský motoráček“. Krom toho může posloužit jako vozidlo, které si vyberete pro váš zvláštní vlak, pro něž je jako šperk především určeno.

Přípojné vozy

Bix 372 – malý Balm

Přípojný vůz řady Bix je typickým představitelem přípojných čtyřosých vozidel poválečné výroby. Vozidlo bylo vyráběno v 60. letch 20. století. Nejrozšířenější vůz, tolik typický vlečňák na všech výkonech, v posledním desetiletí z provozu takřka vymizel. Vozidlo s pořadovým číslem 607 jezdilo celý život na Slovensku v depu Poprad. V roce 2006 si našlo cestu ke KŽC. Vozidlo je po opravě nasazováno společně s dvěma dalšími vozy ř. Bix do souprav nostalgických vlaků provozovaných KŽCD.

Bix 557 – malý Balm

Přípojný vůz řady Bix je typickým představitelem přípojných čtyřosých vozidel poválečné výroby. Vozidlo bylo vyráběno v 60. letch 20. století. Nejrozšířenější vůz, tolik typický vlečňák na všech výkonech, v posledním desetiletí z provozu takřka vymizel. Vozidlo s pořadovým číslem 796 jezdilo celý život na Slovensku v depu Trenčianská Teplá. V roce 2006 si našlo cestu ke KŽC. V roce 2010 bude vozidlo příležitostně posilovat některé výkony. Krom toho může posloužit jako vozidlo, které si vyberete pro váš zvláštní vlak v případě, že nebude stačit kapacita kmenového motoráčku.

RBix 035 – barový vůz Bixovna

Přípojný vůz ř. Bix je typickým představitelem přípojných čtyřosých vozidel poválečné výroby. Vozidlo bylo vyráběno v 60. letech 20. století. Nejrozšířenější vůz, tolik typický vlečňák na všech výkonech, v posledním desetiletí z provozu takřka vymizel. Vozidlo s pořadovým číslem 035 (původní číslo z výroby bylo Balm 70 54 28-05 687-7) jezdilo na sklonku vyřazení z provozu v depu Děčín, kde bylo nasazováno zpravidla na Jedlovou. Následně přešla 035 do depa Česká Lípa, odkud bylo převedeno do depa Liberec, provozní jednotky Tanvald. Zde čekala 035 na svůj další osud. Protože o vozidlo nebyl od jiného subjektu žádný zájem, bylo Českými drahami nabídnuto KŽC k odprodeji. V roce 2010 bylo vozidlo zrekonstruováno do původní podoby a upraveno na barový vůz "BIXOVNA", který bude v provozní sezoně 2010 nasazován na výkony turistických vlaků. Krom toho najde využití i v různých šotovlacích, narozeninových vlacích a vlacích pro náročnou klientelu, která vyžaduje občerstvení formou bufetu a točené pivo na palubě vlaku.

Bmx 029 – velký Balm

Přípojný vůz ř. Bmx je typickým představitelem přípojných čtyřosých rychlíkových vozidel určených k tvorbě souprav s vozidly ř. M 286.1. Vozidlo bylo vyráběno v 60. letch 20. století. Vozidlo s pořadovým číslem 5257 jezdilo celý život na Slovensku v depu Košice V roce 2006 si našlo cestu ke KŽC. V roce 2010 bude vozidlo příležitostně nasazováno v soupravě s krokodýlem, s nímž tvoří ucelenou jednotku. Krom toho může posloužit jako vozidlo, které si vyberete pro váš zvláštní vlak v případě, že nebude stačit kapacita kmenového motoráčku. Tento přípojný vůz je vhodný pro větší přepravu kol ve vlaku, má dostatečné přepravní prostory.

Daa-k 5323 – hytlák

Jedná se o dvounápravový služební vůz z 50. let 20. století, který dnes dosluhuje na manipulačních nákladních vlacích. Vůz řady Daa-k s charakteristickou dřevěnou skříní a otevřenou nástupní plošinou lze využít zejména na přepravu kol a objemného zboží, nebo jako zázemí pro centrálu na chlazení a výtoč čepovaného piva u zážitkových vlaků. Vůz číslo 5323 sloužil v domovské stanici Lipová Lázně, po rekonstrukci získal označení nové dom.st. Kamenický Šenov a bude využíván jako cyklovůz v severních Čechách v soupravách KŽCD i jiných subjektů, které budou mít zvláštní vlak s poptávkou po přepravě kol.

Daa-k 7404 – hytlák

Jedná se o dvounápravový služební vůz z 50. let 20. století, který dnes dosluhuje na manipulačních nákladních vlacích. Vůz řady Daa-k s charakteristickou dřevěnou skříní a otevřenou nástupní plošinou lze využít zejména na přepravu kol a objemného zboží, nebo jako zázemí pro centrálu na chlazení a výtoč čepovaného piva u zážitkových vlaků. Vůz číslo 7404 sloužil v domovské stanici Kojetín, po rekonstrukci získal označení nové dom.st. Lysá nad Labem a bude využíván jako cyklovůz ve středních Čechách v soupravách KŽCD i jiných subjektů, které budou mít zvláštní vlak s poptávkou po přepravě kol.

Motorové lokomotivy

T 211.0533 – prasátko

Malá dvounápravová posunovací lokomotiva T 211.0533 z 50. let minulého století. Působila po většinu svého aktivního života na Ostravsku, odkud jí odkoupily Lesy Tábor a provozovaly na své vlečce v Protivíně. Jedná se pravděpodobně o nejstarší stroj ze série pro československý průmysl, který se v ČR dochoval provozuschopný s původním motorem. Časem dostane původní nátěr a bude sloužit zejména na muzejní kamenické lokálce. Zde bude zabezpečovat pracovní vlaky. Tomuto typu stroje se přezdívá prasátko, skokan, jinde kocour a nebo puklík. Je poháněn vzduchem chlazeným dvanáctiválcem Tatra 111A. Mašinka tak neskončila v kovošrotu nebo u spekulantů, ale v rukách subjektu, jenž cíleně opravuje a udržuje historická vozidla v provozu a věnuje se muzejnictví.

T 211.2005 – prasátko

Malá dvounápravová posunovací lokomotiva T 211.2005 (ex T 211.0018, nově 701-305-5) z 50. let minulého století. Lokomotiva působila po většinu svého aktivního života na vlečce SVA Holýšov. Bude využívána na příležitostné výkony v posunové službě a především pak na pracovních vlacích při obnově šenovské lokálky. Tomuto typu stroje se přezdívá prasátko, skokan, jinde kocour a nebo puklík. Je poháněn vzduchem chlazeným osmiválcem Tatra 928, který byl v 80. letech 20. století dosazen při rekonstrukci v LD Zdice namísto původního dvanáctiválce Tatra 111. Mašinka tak neskončila v kovošrotu, ale v rukách subjektu, jenž cíleně opravuje a udržuje historická vozidla v provozu.

T 334.0722 – rosnička

Motorová třínápravová kapotová lokomotiva z 50. let minulého století sloužila uplynulé půlstoletí především jako záloha pro posun, vozbu krátkých, lehkých manipulačních vlaků v traťové službě. Vozidlo pořadového čísla 722 sloužilo celý život na vlečce Sklopísek Nový Bor, odkud bylo odprodáno KPL na šenovskou lokálku. KPL se následně vozidla zbavilo odprodejem a v roce 2006 si lokomotiva našla cestu ke KŽC, kde prodělala střední opravu a je v současné době nasazována zejména na stavební vlaky na severu Čech, ale i na vlaky v oblasti západních, středních Čech a v Praze. Její využití je všestranné, nejlépe se hodí pro posunovou službu na vlečkách a pro práci na železničních tratích.

T 458.1532 – hektor

Tyto kapotové, čtyřnápravové, nepřeplňované dieselelektrické lokomotivy, vyráběné v šedesátých a sedmdesátých letech minulého století v pražském podniku ČKD, byly uplynulé skoro půlstoletí využívány jednak na středně těžkém posunu jak u ČSD, tak i na mnoha vlečkách průmyslových podniků. Vozidlo pořadového čísla 532 sloužilo celý život na vlečce Nová Huť Ostrava, odkud bylo odprodáno společnosti KDS do Kladna a následně si v roce 2007 našlo cestu ke KŽC, kde prodělala střední opravu a je nasazována zejména na stavební vlaky na severu Čech, ale i na vlaky v oblasti západních, středních Čech a v Praze a pro své trakční vlastnosti i na traťové výkony a vozbu nákladních vlaků. Využití lokomotivy je všestranné, nejlépe se hodí pro středně těžké nákladní vlaky.

T 448.0692 – kocour

Motorová čtyřnápravová kapotová lokomotiva z roku 1980 patří spolu s řadou 742 ČD k nejrozšířenějšímu typu lokomotiv pro nákladní dopravu. Lokomotiva pořadového čísla 692 sloužila v uplynulých letech výhradně ve vlečkovém provozu a to na vlečce PBS Industry (ex Hutní montáže Ostrava, provozní závod Moravský Krumlov), odkud byla odprodána KŽC. Po té prodělala drobné opravy, aby byla schopna traťové služby (např. dosazení žlutých hadic, kompletní výměnu bateriových článků atp.) Lokomotiva bude nasazována na různé výkony v nákladní dopravě, na vozbu stavebních vlaků a případně i osobních vlaků podle přání zákazníků. Její využití je všestranné, nejlépe se hodí pro středně těžké nákladní vlaky.

design by cz Webstart s.r.o.